Vaše zkušenost - Naučit se milovat, co člověk nenávidí...

Děkuji za Vaši zpětnou vazbu k článku o afirmaci "Miluji svůj hlas". Spousta z Vás to inspirovalo k zamyšlení i novým uvědoměním a je skvělé, že se o ně neváháte podělit s ostatními. I drobný postřeh může druhému člověku přinést obrovský "aha moment", jenž výrazně zlepší jeho život.

Pojďme se proto k tématu lidského hlasu vrátit a klidně i opakovaně vracet, protože věřím, že z postřehů doslova "odžitých" našimi čtenáři, si každý můžeme vzít to své uvědomění a ponaučení. Dnes dáme prostor zajímavé zkušenosti paní Helči Dianové:

"Děkuji za připomenutí, jak jsem kdysi opravdu svůj hlas neměla ráda. Už ani nevím, kdy se to změnilo, ale dnes je to naopak. Miluji zpěv a kdysi v dětství to moje mladší sestra nesnášela a často i říkala, že mám radši přestat zpívat. V deváté třídě, při klasifikaci zpěvu, mně však učitelka na hudebku velmi chválila zpěv i hlas a doporučovala, abych chodila zpívat. Bylo to pro mě zvláštní i když hodně radostné," píše paní Helča a tím její příběh nekončí:

"Mnoho let jsem též trpěla na chrapot až výpadky hlasu. Dokonce jsem podstupovala léčbu hlasu na foniatrii. Zamilovala jsem si i práci prodavačky v obchodě, kde to bez hlasu šlo opravdu špatně. Dnes svůj hlas miluji. A chrapot, výpadky hlasu? Jsou ty tam. Takže děkuji za AHA moment. Protože toto není samozřejmost. K tomu si musí člověk dozrát, pochopit, naučit se milovat, co nenávidí, pokud je to jeho součástí."

Velké myšlenky, co říkáte? Další zveřejníme zase příště.