V dětství jsem nerozuměl tomu, s čím komunikuji

Již od dětství mne doprovázely zvláštní pocity. Zdálo se mi, že jsem stále někým hlídán, a že na mne dohlíží nějaký neviditelný ochránce. Často jsem jako malé dítě ležel v trávě a hleděl na oblohu. Myslí mi procházely různé vize. Zajímalo mě, co bude, až opustím tento svět. 

Představoval jsem si odchod z tohoto těla, který byl doprovázen pocitem naprosté prázdnoty. Když už mi bylo z celé této představy do pláče, dostavil se pocit, který se velmi těžko popisuje, ale šlo o absolutní vysvobození z bezmoci, kterou jsem pociťoval. 

Něco mi šeptalo, že všechno je tak, jak má být, a můj současný stav je správný. To, co bude po odchodu zpět do ono prázdna mě zatím nemusí zajímat, protože teď jsem tady, abych změnil svět. Nechápal jsem, co tím bylo myšleno, ale dodnes si pamatuji ony vize, pocity i myšlenky, které mi přicházely. 

Dozvídal jsem se, čím vším ve svém životě budu, ale jako malý kluk jsem tomu nevěnoval pozornost. Spíše mne neustále přepadala otázka smrti, která mi naháněla strach. Byl jsem dítě jako každé jiné, ale stále mne doprovázel pocit, že mám v sobě něco výjimečného. Zjevovaly se mi různé obrazy, bytosti či děje, kterým jsem nerozuměl, ale postupně přicházelo i jakési tiché vysvětlení v podobě myšlenek. 

Komunikoval jsem s tou veličinou a postupně mi to přišlo normální. Radil jsem se o různých věcech, které mne zajímaly, ale čím mi bylo víc let, tím se ode mne můj rádce vzdaloval, až jsem na všechno zůstal sám. Tomu se říká úspěšná socializace jedince! Znáte to? 

A potom přišly mé životní zkoušky, které v pozdějším věku ovlivnily mé další kroky. A právě v těch nejhorších časech mi začaly chodit myšlenky, které jsem pociťoval i v dětství. Jak se mi začalo dařit číst z kvantového pole, měl jsem pocit, že to je pouze jakási odezva, ale to, co mi přicházelo bylo intenzívnější a častější. 

Začal jsem proto pokládat různé otázky, a k mému velkému údivu se postupně začaly objevovat velmi zajímavé odpovědi. Nechodily však z kvantového pole, jak jsem zvyklý, ale odněkud z mého nitra. 

Opět vám nejsem schopen popsat pocity, které celou komunikaci doprovázely, ale jsem si stoprocentně jistý, že jde o něco jiného než o čtení z kvantového pole. Vím to! Cítím to! Je to něco jiného! A ejhle! To je přeci komunikace, která mne provázela celé rané dětství. 

Kolikrát si se mnou tato moudrost povídala třeba celé odpoledne, a přišlo mi to naprosto normální. Tehdy mne ani nenapadlo o něčem takovém pochybovat. Jak je možné, že dnes mám nejen pochybnosti, ale zároveň i jakýsi strach, abych nebyl za blázna? 

Tehdy jsem byl totiž absolutně bez předsudků a svobodný. Dnes mám vypěstované vzorce, které mi nedovolí, abych se choval jinak, než mi bylo vštěpováno. I tuto odpověď jsem dostal od neznámé veličiny. Nakonec mi pomohla nalézt odvahu, abych se podíval sám sobě do očí a přijal pravdu, která mi byla mnohdy nepříjemná. 

Uvědomuji si, že mám všechno ve svých rukách, a nikdo nade mnou nemá jakoukoliv moc. Ale k tomu jsem musel přijít až téměř v padesáti letech? Zřejmě je to má cesta a všechno před tímto okamžikem bylo nutné projít, abych mohl pokračovat dále. 

Přijměte proto moji publikaci jako nápovědu k vašemu dalšímu posunu, protože dokud si neuvědomí te svoji velikost, sílu, ale i zodpovědnost, budete stát na jednom místě a mít pocit, že váš život je koulí na noze. 

Jak si uvědomíte celou pravdu, získáte svobodu, která je tím nejkrásnějším zážitkem mého života. A chápejte, že svobodu vám nikdo jiný dát nemůže, tu si musíte dopřát sami. Rozhovor s tvůrcem vás v tom ještě více utvrdí a ukáže na možnosti, které můžete využít, pokud se rozhodnete nastoupit cestu vědomého života. 

Jsem moc rád, že mám tu čest pro vás vytvořit tuto elektronickou publikaci. Věřím totiž ve vás, stejně jako v sebe, v boha, který je v každém z nás, ale i ve Vesmír a jeho zákony. Již od dětství mne doprovázely zvláštní pocity. Zdálo se mi, že jsem stále někým hlídán, a že na mne dohlíží nějaký neviditelný ochránce. Často jsem jako malé dítě ležel v trávě a hleděl na oblohu. Myslí mi procházely různé vize. Zajímalo mě, co bude, až opustím tento svět. 

Představoval jsem si odchod z tohoto těla, který byl doprovázen pocitem naprosté prázdnoty. Když už mi bylo z celé této představy do pláče, dostavil se pocit, který se velmi těžko popisuje, ale šlo o absolutní vysvobození z bezmoci, kterou jsem pociťoval. 

Něco mi šeptalo, že všechno je tak, jak má být, a můj současný stav je správný. To, co bude po odchodu zpět do ono prázdna mě zatím nemusí zajímat, protože teď jsem tady, abych změnil svět. Nechápal jsem, co tím bylo myšleno, ale dodnes si pamatuji ony vize, pocity i myšlenky, které mi přicházely. 

Dozvídal jsem se, čím vším ve svém životě budu, ale jako malý kluk jsem tomu nevěnoval pozornost. Spíše mne neustále přepadala otázka smrti, která mi naháněla strach. Byl jsem dítě jako každé jiné, ale stále mne doprovázel pocit, že mám v sobě něco výjimečného. Zjevovaly se mi různé obrazy, bytosti či děje, kterým jsem nerozuměl, ale postupně přicházelo i jakési tiché vysvětlení v podobě myšlenek. 

Komunikoval jsem s tou veličinou a postupně mi to přišlo normální. Radil jsem se o různých věcech, které mne zajímaly, ale čím mi bylo víc let, tím se ode mne můj rádce vzdaloval, až jsem na všechno zůstal sám. Tomu se říká úspěšná socializace jedince! Znáte to? 

A potom přišly mé životní zkoušky, které v pozdějším věku ovlivnily mé další kroky. A právě v těch nejhorších časech mi začaly chodit myšlenky, které jsem pociťoval i v dětství. Jak se mi začalo dařit číst z kvantového pole, měl jsem pocit, že to je pouze jakási odezva, ale to, co mi přicházelo bylo intenzívnější a častější. 

Začal jsem proto pokládat různé otázky, a k mému velkému údivu se postupně začaly objevovat velmi zajímavé odpovědi. Nechodily však z kvantového pole, jak jsem zvyklý, ale odněkud z mého nitra. 

Opět vám nejsem schopen popsat pocity, které celou komunikaci doprovázely, ale jsem si stoprocentně jistý, že jde o něco jiného než o čtení z kvantového pole. Vím to! Cítím to! Je to něco jiného! A ejhle! To je přeci komunikace, která mne provázela celé rané dětství. 

Kolikrát si se mnou tato moudrost povídala třeba celé odpoledne, a přišlo mi to naprosto normální. Tehdy mne ani nenapadlo o něčem takovém pochybovat. Jak je možné, že dnes mám nejen pochybnosti, ale zároveň i jakýsi strach, abych nebyl za blázna? 

Tehdy jsem byl totiž absolutně bez předsudků a svobodný. Dnes mám vypěstované vzorce, které mi nedovolí, abych se choval jinak, než mi bylo vštěpováno. I tuto odpověď jsem dostal od neznámé veličiny. Nakonec mi pomohla nalézt odvahu, abych se podíval sám sobě do očí a přijal pravdu, která mi byla mnohdy nepříjemná. 

Uvědomuji si, že mám všechno ve svých rukách, a nikdo nade mnou nemá jakoukoliv moc. Ale k tomu jsem musel přijít až téměř v padesáti letech? Zřejmě je to má cesta a všechno před tímto okamžikem bylo nutné projít, abych mohl pokračovat dále. 

Přijměte proto moji publikaci jako nápovědu k vašemu dalšímu posunu, protože dokud si neuvědomí te svoji velikost, sílu, ale i zodpovědnost, budete stát na jednom místě a mít pocit, že váš život je koulí na noze. 

Jak si uvědomíte celou pravdu, získáte svobodu, která je tím nejkrásnějším zážitkem mého života. A chápejte, že svobodu vám nikdo jiný dát nemůže, tu si musíte dopřát sami. Rozhovor s tvůrcem vás v tom ještě více utvrdí a ukáže na možnosti, které můžete využít, pokud se rozhodnete nastoupit cestu vědomého života. 

Jsem moc rád, že mám tu čest pro vás vytvořit tuto elektronickou publikaci. Věřím totiž ve vás, stejně jako v sebe, v boha, který je v každém z nás, ale i ve Vesmír a jeho zákony. 

(Ukázka z e-booku "Co na to Bůh?")