Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!

O důležitosti zdraví netřeba polemizovat. Pokud je nemáte na svém hodnotovém žebříčku úplně na vrcholu, jistě bude hned pod ním. Kdo je zdráv, má tendenci brát zdraví jako něco samozřejmého. 

Ve chvíli, kdy se dostaví nemoc, začneme jí věnovat pozornost. Co si o tom naše zdraví má myslet? Tak já jsem vosk? O mě se nikdo nezajímá a jen přijde nemoc nebo nějaká bolístka, hned je kolem ní tolik povyku? 

Děláme to tak s mnoha věcmi. Dokud je máme, nevážíme si jich, neuvědomujeme si jejich důležitost. Jakmile o ně přijdeme, chybí nám. Vznikne "díra", do které pak myšlenkami i pocity padáme, jako by stála za větší pozornost než to, co bylo dříve na jejím místě. 

Jakmile si tento "nešvar" uvědomíte, začnete si nejenže spousty běžných věcí vašeho života vážit, ale začnete brát vážně téma svého zdraví. Pochopíte, že o zdraví je třeba pečovat. Brát ho vážně a radovat se z péče o něj. Spousta lidí svému zdraví škodí. Mnozí nevědomky, mnozí dokonce vědomě. 

Když bych psal o škodlivosti cigaret nebo alkoholu, kuřáci či třeba jen občasní pijáci alkoholu okamžitě přestanou vnímat. Mozek vypne. Spustí obranný mechanismus, protože ví, že je v pasti. Nechce si přiznat, že je tlačí do něčeho zjevně škodlivého a nepřínosného, co se příčí nejen "zdravému" rozumu, ale vůbec podstatě zdravého fungování našeho těla. 

Vedle toho jsou zde lidé, kteří se svému zdraví začnou věnovat včas. Začnou se zabývat tím, co vlastně do svého těla denně dopravují formou jídla i pití. Začnou včas řešit, jestli dopřávají svému tělu pohyb na čerstvém vzduchu, zda se nekroutí při častém posedávání a otevírají mnoho dalších témat, která jsou pro zdraví důležitá. 

Není to dílem štěstí či náhody, zda někdo vymetá doktory, lékárny a zobe prášky, zatímco druhý si spokojeně vykračuje na zdravotní procházku. Svými životy jdeme naproti různým scénářům a dokud máme čas volby, měli bychom velmi zvážit, po jaké cestě hodláme dál kráčet. Zdraví totiž vyžaduje péči. Ale nebojte, je to radost. Udělat denně něco pro zdraví je úplně jiný pocit, než udělat denně něco pro nemoc...