Život na zámku aneb sloužili jsme múzám je druhý díl mé elektronické publikace, která vás přivede do prostředí líhně vojenských hudebníků. Onou líhní je myšlena Vojenská hudební škola následně přejmenovaná na Vojenskou konzervatoř, která za 85 let své existence vychovala přes 5000 vojenských hudebníků.

Právě Češi měli prvenství v know how vojenských hudeb a předávali jej celému světu. Dokonce školili vojenské hudebníky pro Bulharského cara, celou Rakousko – Uherskou monarchii a dokonce mnoho hudebníků se uchytilo v Mexiku po rozpuštění Maximiliánových pluků po jeho popravě. Vojenské hudby vnášely kulturní dění do odlehlých zákoutí monarchie, ale i v době po vzniku ČSR roku 1918. Mnozí vojenští kapelníci byli uznáváni jako dnešní filmové či sportovní hvězdy. Být vojenským hudebníkem znamenalo pro mnoho talentovaných chlapců z chudých rodin poměrně slušné existenční zajištění a zároveň postavení ve společnosti.

Nicméně po pádu komunismu šla sláva vojenských hudeb do ústraní a s největší pravděpodobností skončí na smetišti dějin. A právě z tohoto důvodu jsem napsal tuto dvoudílnou publikaci, abych vám připomněl, že je další odvětví, na které můžeme být jako Češi pyšní.

Měl jsem tu čest absolvovat kariéru vojenského hudebníka na přelomu tisíciletí, a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nešlo vždy o legraci, kterou vám přináší můj e-book. Zároveň pochopte, že všechny příběhy, které naleznete v publikaci se nemohly odehrát v jednom časovém úseku čtyř let, tedy za období studia jedné generace hudebníků. Jde také o zážitky, příběhy a anabáze mých kolegů s kterými nás dělilo někdy i několik generací.

Toto dílo nemá předčit Osudy dobrého vojáka Švejka nebo Černé barony, ale  přinést povědomí, že mezi vámi je skupina lidí, pro které čest, úcta nebo láska k vlasti nebyla jen prázdná slova, i když neběhali s puškou  po bitevních polích a neúčastnili se válečných vřav. A právě těmto lidem vzdávám svoji úctu, neboť si ji zaslouží.

Přeji vám příjemnou zábavu.

Jiří Lexa