Vaše srdce k vám hovoří

Již několik týdnů jsem bezradný. Nedaří se mi tak jak bych potřeboval a mé myšlenky se stále točí okolo mého momentálního neúspěchu.

„Co mám dělat?“ zeptal jsem se zoufale sám sebe.

„Dělej to co ti působí radost!“ ozvalo se v mé hlavě.

„Jak bych mohl? Vždyť se musím nějak uživit? To je nesmysl!“ zavrhl jsem takovou hloupost. Kdo by dnes mohl dělat to z čeho má radost, když se potřebuje udržet při životě. Každý se musí dnes moc ohánět, aby mohl nějak přežít To máte odvody do státní pokladny, daně, nájem, voda, elektřina, plyn…

„Jak chceš, ale tímto se brzy uštveš a jednou budeš ten nepříjemný důchodce stojící před otvírací dobou před marketem! To chceš? To skutečně chceš?“ přerušil mne vnitřní hlas.

Jsem tvé srdce

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se zmateně. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Tedy občas ke mně někdo hovořil, ale spíš v myšlenkách. Dnes to byl jasný hlas, který byl slyšet. Zmocňovala se mne panika, abych neskončil na psychiatrii.

„Jsem ty, jsem svět, jsem všechno, co si dovedeš představit. Můžeš si myslet, že jsem tvé srdce,“ odpověděl mi hlas a pokračoval dále.

„Konečně dozrál čas, aby sis něco uvědomil. Celý život žiješ proto, abys žil a to je trochu málo, nezdá se ti? Nyní se nediv, že jsi tam, kde jsi.

„Co mám dělat, abych nebyl tam kde jsem?“ zeptal jsem se svého srdce.

„Konečně rozumná otázka, ale trochu kostrbatá,“ odpověděl hlas.

„Nikdy sis nepokládal podobné otázky a vždy plnil úkoly, které ti zadal šéf nebo které sis zadal v rámci rodiny sám. Nyní žebroníš o návod, jak to změnit, ale v nitru nejsi přesvědčený, že chceš něco měnit. Nebo…?“

„Ty jsi mi odpověděl, neprosil jsem se o nic, tak jestli nechceš, zmlkni a už mě neotravuj!“ znepříjemnil jsem svůj tón.

„Ale, ale, pán se nám urazil. To svědčí o tvém nepochopeném egu, chlapče,“ dostala se mi odpověď.

„Je mi jedno, jak tomu říkáš a už mi dej pokoj. Nestojím o tvé rady. Jsem ti jen pro smích a vůbec nevím, s kým mám tu čest. Co když jsi přivtělenec? Takových jsem zažil a některé lidi to donutilo k sebevraždě,“ útočil jsem na neznámého.

Jak bych mohl všechno změnit?

„Máš pravdu, asi už jsme hovořili dlouho, a proto si užívej své radosti jak umíš a já tě již nebudu rušit,“ odpověděl hlas a umlknul. Sedl jsem si na postel a má hlava připomínala včelí úl, kde to bzučelo, až jsem to nemohl vydržet.

„Jak bych to mohl všechno změnit, vždyť v minulosti se mi tak skvěle dařilo,“ rozplakal jsem se. V návalu emocí mi uniklo pojetí času a přemohl mne milosrdný spánek. Vzbudilo mne až po půl noci zvláštní šeptání.

„Už je ti lépe?“

„Kdo to zase je? A kolik je hodin?“ mrzutě jsem zaskřehotal.

„Půl jedné v noci. Jsem to stále já. Když mi dopřeješ sluch, rád ti pomůžu a neboj se, k žádné sebevraždě tě nedoženu, jsem přeci tvé srdce,“ řekl mi velice laskavě již povědomý hlas.

„Dej mi chvilku a pomohu ti opět na nohy,“ dodal.

„Dobře, budu mlčet a nechám tě mluvit, ale já nevěřím v nějaká kouzla a zázračné síly. Vždy jsem si musel všechno odpracovat, vydobýt  a získat vlastními silami, tak proč bys mi měl pomáhat dnes ty?“

„Pomohu ti pouze radou, ale ostatní je na tobě. Vy lidé jste zvyklí všechno spojovat s nějakou fyzickou činností, ale zapomínáte, že vaší největší předností je mysl, rozum a srdce. Nepotřebujete vůbec pracovat. Jediné, co potřebujete je mít neustále radost.“

Všechny vesmírné zákony jsou tu pro vás

„Ale jak mám mít, kruci, radost, když se mi nedaří! Co mi tu říkáš za nesmysly?“ rozčílil jsem se a přestával kontrolovat své reakce.

„Uklidni se a nech mne ti říct svůj názor. Potom se nemusíme již nikdy slyšet…i když své srdce občas nepřeslechneš,“ řekl důrazně hlas.

„Dobrá, dobrá, už tedy mlčím,“ omluvil jsem se.

„Všechny ty vesmírné zákony jsou zde pro vás, pro lidi a tedy i k tvému užitku. A ty děláš co? Kašleš na ně a nevědomky je používáš proti sobě. A dělá to většina vaší civilizace! Nevíte o tom, ale nevědomky se sami likvidujete.“

„Já vím, globální oteplování, války a devastace přírody, to tu máme každý den v televizi a oni s tím nic nedělají. Jsem si toho vědom!“ skočil jsem mu opět do řeči.

„Vůbec nic nevíš a nechápeš, vždyť tu každý mluvíme o něčem jiném. Války, oteplování i deštné pralesy jsou důsledek neznalosti zákonů Vesmíru. Zákon přitažlivosti dnes každý zná. Tedy alespoň to tak říká mnoho lidí. Jak tedy můžete používat slova typu hrozně, strašně, bombasticky či nadávat sami sobě? Zákon přitažlivosti odpovídá rezonančně na každou myšlenku, slovo a emoci, které člověk vytvoří. A pokud nezačneš tímto, neposuneš se. Potom si neuvědomuješ, jaká je neuvěřitelná síla v přítomném okamžiku. Tvůj život je soubor přítomných okamžiků. Nic jiného neexistuje. Minulost už a budoucnost ještě není. Chápeš to?“ zeptal se mě náhle.

„Ne,“ odpověděl jsem zmateně, protože jsem opravdu nic nechápal.

Strach a výčitky

„Máš strach z budoucnosti je to tak?“

„Ano a velký,“ přitakal jsem.

„Hm, a co tvá minulost, jak na ni vzpomínáš?“ položil mi opět jednu nesmyslnou otázku, jako by věděl, že určité okamžiky své minulosti bych rád vymazal jednou pro vždy.

„Nesnáším svoji minulost a stydím se za určité momenty. Dnes bych změnil tolik věcí,“ řekl jsem a chtělo se mi plakat.

„A to je přesně ono. Pusť svoji minulost jednou pro vždy k vodě.“

„A jak?“ skočil jsem mu do řeči.

„Medituj a zbav se jí, vždyť stačí udělat rituál odpuštění,“ poučoval mě.

„Jak budeš mít vyřešenu minulost, uvědom si, že již neexistuje a soustřeď se na budoucnost. Uvědom si, z čeho máš strach, vezmi si papír, tužku a napiš si nejhorší varianty a scénář, co by se mohlo stát, kdyby…. Potom si uvědom, že ani minulost, ani budoucnost neexistují a ty si děláš výčitky nikoliv v minulosti, ale v přítomném okamžiku. Stejně tak své strachy projektuješ znovu teď a tady. To znamená, že přítomný okamžik, který by měl být pro tebe tvůrčím prostorem, aby sis zlepšil svůj život, nevědomky zneužíváš k sebedestrukci. Chápeš to?“ znovu se mne optal.

„Ne. Co je to ten přítomný okamžik?“

Přítomný okamžik

„To je bod teď a tady, který vlastně nikdy nekončí, protože my jsme v něm stále. A Vesmír nám dal jedinečnou sílu k tvorbě vlastní reality a zlepšování života tím, že můžeme používat srdce, mozek a mysl k realizaci svých tužeb, snů a přání. On nám též dal i svobodnou vůli a je mu naprosto jedno , jestli se máme dobře či naopak. On je pouze zprostředkovatel objednaného. Když si objednáš pozitivní věc, dá ti jí stejně jako negativní, protože Vesmír nerozlišuje dobré a zlé, ale pouze rovnováhu. Chápeš?“ dotázal se mě a musím přiznat, že mi jeho otázky začínaly být protivné.

„Myslím, že chápu. Znamená to tedy, že bych měl být neustále pozitivní?“

„Bingo! Teď jsi na to přišel!“ rozesmál se hlas.

„Ale když se mi nedaří, nemám peníze, bourají se mi vztahy a vypadá to, že mám nějaký zdravotní problém, tak jak mám být pozitivní? To mi tedy poraď!“ vyzval jsem ho.

„Neporadím. To je na tobě. Mohu ti jen prozradit, že pokud se ti v čemkoliv nedaří, můžeš si svobodně vybrat, zda to přijmeš pozitivně či negativně. Ty si vytváříš pocity z momentální situace. Ale vždy si uvědom, že tvé pocity jsou stavebním materiálem dalších okamžiků. Takže budeš-li smutný ze své finanční situace, můžeš pravděpodobně počítat, že se bude ještě prohlubovat. Přijmeš-li to jako výzvu a postavíš se k momentální situaci s pozitivními emocemi, zákon přitažlivosti to bude kvitovat pozitivními skutky, takže se tvá situace bude zcela jistě zlepšovat. A stejně je tomu se zdravím i vztahy. Už to chápeš?“

„Ano, ale nevím, jak to udělat,“ začínal jsem si lámat hlavu.

„Ty na něco přijdeš, ale pojď si dát takovou malou sázku,“ odpověděl mi hlas.

„S tebou? A jakou?“ spontánně ze mne vylétlo.

Dej dovolenou strachu a výčitkám

„Dej půl roku dovolenou svému strachu a výčitkám. Půl roku vydrž  hlídat své emoce. Říká se tomu vědomé ovládání emocí. Tím, že si každou emoci budeš kontrolovat, dostaneš se do stádia, kdy už ty negativní nebudeš chtít přijmout zpět a pokud ano…. Bude to tvá volba, ale za pokus to stojí. Když ti přijde negativní myšlenka, nebojuj s ní, ale okamžitě pomysli na něco příjemného, co lahodí tvému srdci. Ihned totiž budeš disponovat pozitivní emocí, která přitahuje další pozitivní emoce. Přeji ti hodně štěstí a když to zvládneš, řekneme si třeba něco o tom, jak jednoduše tvořit ty pozitivní věci v životě,“ odmlčel se.

„Ale proč mi to neřekneš už dneska, co je to za způsoby? Naděláš mi v hlavě zmatek a nechceš to dokončit!“ křičel jsem.

„Když ti to povím, budeš se snažit tvořit a tvůj první úkol zmizí v propadlišti dějin. Za určitou dobu zjistíš, že ti to nefunguje, protože negativní emoce budou mít nad tebou nadvládu. Potom to vzdáš a bude ti trvat dlouhou dobu, než se opět vzchopíš k nějakému pokusu o nápravu celé situace. A hlavně, když to půl roku vydržíš, odměnou ti bude právě tento návod, což je předmět naší sázky.“

„A když to nevydržím?“ vyhrkl jsem.

„Budu tě obtěžovat každý den stále dokola a donutím tě k činům ať se ti to líbí nebo ne,“ usmál se.

„Dobře, zkusím to. A kdy mne zase oslovíš?“ optal jsem se zvědavě.

„Neboj, jsem s tebou stále, vždyť jsem tvé srdce.“

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *