Obyčejně neobyčejný příběh

Klára pracovala jako sekretářka ředitele jedné nadnárodní společnosti. Od svého dětství měla problém s nadváhou. Děti se jí smály ve škole, ale i doma se do jejího trápení občas někdo trefil v nesprávnou dobu. Maminka chtěla mít vždy krásnou holčičku a na místo toho ji neustále vyčítá každý bonbón a  každou laskominu, kterou si vezme do úst. Kolikrát již od dětství slyšela: „Klárko, nejez tolik!“, „Klárko, budeš tlustá!“ nebo to, co slýchala nejhůře „Klárko, ty jsi zase přibrala“.

Mnohdy si vyčítala svoji chuť k jídlu, ale moc dobře věděla, že to není nic platné, protože nakonec stejně sáhne po něčem, co jí chutná. Když se na základní škole začali okolo jejích vrstevnic „točit“ první ctitelé, tak ona byla jediná, o kterou nikdo neměl zájem. Její odpověď byla vždy stejná: „Jsem pro ně moc tlustá!“ a když se potom doma s pláčem svěřovala mamince, s kterou měly vždy moc přátelský vztah, tak i ona jí v souvislosti s prvním zklamáním připomněla, že jí vždy varovala, aby nejedla tolik sladkého.

Střední škola to změnila

Na gymnáziu se přihlásila na atletiku a dělala všechno proto, aby to zvládla. A povedlo se! Během prvního ročníku se z ní stala krásná slečna, která nejen že zhubnula, ale i zkrásněla. Tak ji pozorovalo okolí. Naše Klárka se však viděla neustále tlustá a nevěřila, že by měla to štěstí a nějaký mladý muž si vybral právě jí. Přesto toužila a snila o chlapci, který ji bude obdivovat a projevovat náklonnost.

Po střední škole chtěla jít studovat vysokou, ale jednoduše si nevěřila, že to zvládne. Doma jí neustále přesvědčovali, že se má nechat zaměstnat. Jednoho dne se přihlásila do výběrového řízení na místo asistentky ředitele nadnárodní společnosti. Ačkoliv si moc nevěřila, tak se dokázala velmi pěkně obléknout a též jí svědčila atletika, kterou stále ještě dělala, ačkoliv s mírnými přestávkami. Z několika adeptek na zmíněnou pozici byla absolutně nejúspěšnější a během několika týdnů se již plně oddávala novému zaměstnání.

Láska je mocná, ale…

Jak se zapracovávala, tak si uvědomila, že jí práce neskonale baví, ale zabírá jí většinu jejího času. Atletice se přestala věnovat, protože v době tréninku byla ještě v práci. Do toho se jí začal dvořit jeden z manažerů společnosti. Po kratším odmítání se nechala přesvědčit a tak mohl započít jejích opravdu nádherný vztah. Každý den po práci ji vzal na nějakou špičkovou večeři a věnoval jí zbytek svého každodenního času, stejně tak, jako ona jemu.

Vlivem jejich nového způsobu života se však začalo něco měnit. Byla to postava naší Klárky. Tím, že přestala cvičit a naopak pravidelně každý den večeřela, se začaly objevovat pozbyté kilogramy. Ačkoliv pan ředitel byl s její prací nadmíru spokojen a nešetřil finančními odměnami, aby ji ještě více motivoval, její první láska a manažer společnosti v jedné osobě se jí čím dál, tím více stranil. Když se jej zeptala na důvod, proč s ní již nechce trávit čas, jako v minulosti, dostala nečekanou a opravdu zdrcující odpověď. Dozvěděla se, že netušil, jak přibere za těch pár měsíců a on, že potřebuje reprezentativní partnerku. Toho dne již nechtěla žít. Ale říká se, že čas zhojí všechny rány a tak to bylo i v jejím případě. Možná s tím rozdílem, že se uzavřela před muži, aby se jí již nedostalo takového ponížení, které musela absolvovat.

Jedni ano, druzí ne

Zní to jako běžný životní příběh jednoho obyčejného člověka. Zásadní je na tom informace, že u Kláry, stejně jako u většiny obézních lidí nic nespraví pouze pohyb, či odříkání si jídla. Kdyby to tak bylo, musel by každý člověk hlídat svoji stravu a věnovat se pohybu. Jak je však možné, že někteří lidé mohou jíst co chtějí, nesportují a přesto nepřiberou? Naopak, ti kteří se neustále hlídají a mnohdy i omezují, tak mají daleko větší tendence přibírat. Proč?

Slyšeli jste někdy o tzv. skrytých zraněních? Mnozí psychologové je zmiňují jako traumata, či bloky. Ono je ve své podstatě jedno, jak je pojmenujeme. Podstatné je, jak je identifikovat, jak s nimi pracovat a v neposlední řadě, jak je léčit. Člověk trpící skrytým zraněním nebo kombinací několika zranění najednou má podvědomou tendenci zakrývat je a tím krytím je právě například obezita. Každé jejich odkrytí nebo zjitření je totiž velmi psychicky bolestivé a má různý průběh. Proto lidé používají zakrývací způsoby, můžeme jim říkat též masky. Využívají je proto, aby nebylo vidět samotné zranění, za které se podvědomě velice stydí.

Tělo je též naše zrcadlo

Ve skutečnosti právě maska toho či jiného zranění prozradí konkrétní problém svého majitele. Uvědomme si, že naše tělo je velmi důmyslný aparát, který nám sdělí všechno, co je třeba. A jestliže reaguje na naše vnitřní zranění (každé zranění má jiné tělesné znaky), tak se vlastně chová jako zrcadlo. A my, namísto toho, abychom řešili podstatně hlubší problém, tak se věnujeme tomu, že jsme tlustí, chceme hubnout a likvidovat zrcadlo. Položte si však otázku: „Když se vám cokoliv v zrcadle na sobě nelíbí a rozbijete jej, vyřešíte svůj problém?“ Troufnu si odpovědět za vás. Nikoliv, pouze zvýšíte energii věnovanou svému problému, který bude o sobě dávat tím více vědět.

Když odhalíme svá zranění, přijmeme je určitým způsobem a začneme je léčit, tak se nám může náš život otočit o 180 stupňů. Na semináři „Skrytá zranění – bolestivá součást našeho života“ se zaobírám hlavními pěti zraněními, která nám poměrně úspěšně ztrpčují život. Jsem přesvědčen, že každý člověk si své zranění musí nalézt sám a též si poradit s jeho vyléčením. Na semináři dostanete návod, jak postupovat při identifikaci, uvědomění a léčení. Pokud se nám povede dostat zranění pod kontrolu, tak nejen, že se nám začne měnit postava, ale zároveň můžeme využít naši masku k pozitivním změnám našeho života. Rozhodnutí a další práce je pouze na nás.

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *