Zjevení v době války

Teta Libuše a její příběh podle skutečné události

Moc dlouho jsem uvažoval o zveřejnění příběhu, který mi vyprávěla teta Libuše. Byla to žena, která se v padesátých letech vdala za bratra mého dědečka. Byla drobné postavy. Celý život, co si ji pamatuji, nosila na hlavě takové malé elegantní kloboučky, které byly její dominantou. Ona byla celkově elegantní žena.

Pokud je mi známo, tak se narodila v roce 1906. Zažila tedy část rakousko-uherské monarchie včetně jejího pádu, první republiku, éru socialismu a na sklonku života i období „svobody“ po pádu komunismu.

Tetu jsem měl od svého dětství moc rád, protože z jejího vystupování vycházela vždy jakási noblesa. Za první republiky vystudovala pedagogickou fakultu v Praze. Do konce svého života provozovala svoji velkou životní lásku, což bylo učení jazyků. Ještě v roce 1991 učila 5 jazyků, němčinu, angličtinu, ruštinu, latinu a italštinu.

Obrázek panny Marie a jeho duchovní rozměr

Jak jsem již psal, tak se narodila v době Rakousko-uherska. Nádherné bylo, že i v devadesátých letech dokázala velice poutavě vyprávět o časech svého mládí, o svém uplynulém životě a mnohdy jsem měl pocit, že vedle mne sedí …náctiletá slečna a nikoliv dáma v letech. Její povídání bylo tak věrohodné a živé, že  jaksi anulovalo ten velký časový rozestup, který nás od doby zmiňovaného příběhu odděloval.

Měla sestru, která byla zhruba o 15 let starší a ještě staršího bratra. Když vypukla první světová válka, tak musel bratr narukovat jako důstojík do rakousko-uherské armády. Byl samozřejmě poslán na frontu a rodina o něj měla velký strach. Jediné, co mohli dělat bylo, že s maminkou chodili denně do kostela, poblíž jejich domu a modlili se k obrázku panny Marie, aby jim bratra ochránila a vrátila jej zpět ve zdraví. Tento rituál dodržovaly každý den.

Náhoda nebo vyšší záměr?

Její bratr byl na frontě v zákopech se svým mužstvem a jednoho dne, když se neválčilo, sedli si na bedničky od dělostřeleckých granátů, rozdělali si oheň a opékali vše, co měli k dispozici. U toho samozřejmě vyprávěli o domově, o svých plánech a zkrátka o všem, co jim bylo milé, aby zapoměli na válku a utrpení.

V jednom okamžiku, kdy byla zábava nejrozvinutější, se bratrovi mé tety před očima objevil obrázek panny Marie, který důvěrně znal z kostela ve svém bydlišti. Poznal jej okamžitě, leč obrázek se začal od něj pomalu vzdalovat. Nechtěl ho zase ztratit z očí, tak se za ním vydal a vzdálil se od svých druhů ve zbrani, kteří si užívali improvizované zábavy mezi bitvou.

V okamžiku, kdy následoval obrázek do poměrně velké vdálenosti se ozvalo zasvištění dělostřeleckého granátu a náhlá exploze. K velkému úžasu dopadla střela přesně do míst, kde vojáci seděli okolo ohně. Nepřežil nikdo z přísedících. Výjimkou byl bratr mé tety, který následoval zjevení a díky tomu se dožil konce první světové války.

Pravda, či smyšlený příběh staré dámy?

Vzhledem k tomu, že teta byla velice důvěryhodná osoba a vždy hovořila pravdu, tak nemám pochyb o pravdivosti uvedeného příběhu. Naopak si myslím, že nám život v mnoha případech nastavuje pomocnou ruku a na svých seminářích o tom hovořím poměrně často. My ji však většinou nevidíme nebo nechceme přijmout, protože jsme naučení, že vše je nutné přijímat pouze vlastním rozumem a vše ostatní, co není vědou potvrzeno spadá do ranku báchorek, babských povídaček, či nesmyslů.

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *