Nostalgická vzpomínka na babičky, jejich moudrost a bicykly

Dnes jsem měl krásný rozhovor s mojí přítelkyní, který mne inspiroval k napsání tohoto příspěvku. Probírali jsme skutečnost, že mnoho lidí hledá zázrak, aby změnili svůj život a přitom stačí tak málo. Nejedná se sice o žádné čáry máry, nicméně výsledek může být mnohem větší a lepší. Všichni máme nebo jsme měli babičku. Většina babiček mé generace se narodila v první polovině 20. století. A tato většina se vyznačovala tím, že v dětství nevlastnila jízdní kolo. Ano, čtete správně! Pořídit jízdní kolo dítěti byl poněkud dražší špás. Nechci házet všechny babičky do jednoho pytle, ale místo na kole chodily v dětství více méně pěšky nebo běhaly.

Neustálý kontakt se zemí

Tím, že chodily pěšky měly mnohem větší kontakt se zemí, než máme například dnes my. A v momentě, když některá babička, která ve skutečnosti ještě nebyla babičkou, ale dítětem, dostala vlastní bicykl, tak se dalo hovořit o velké slávě. Proč? Protože dříve si lidé všeho daleko více vážili. Tím, že hodně chodili, tak byli zdraví a v případě, že jezdili na kole, zůstávali neustále v kontaktu s přírodou. A teď si představte, že když jsme byli malí my, tak jsme vídali neustále okolo sebe spoustu babiček, jak jezdily na kolech. Působilo to dojmem, jakoby se svého bicyklu nehodlali nikdy pustit. Proč jej nevyměnili za auto nebo motorku? Protože babičky jsou zkrátka moudré.

Naše moudré babičky

Věřím, že i v dnešní době jezdí moudré babičky na bicyklech. Osobně znám jednu, která si bere kolo i do lesa na houby nebo když jede k rybníku pro vodu, či pro dřevo. Krásné na tom je, že velociped má vliv nejen na naše fyzické, ale především na naše duševní zdraví.

Představte si moment, že by si všichni podnikatelé, podnikatelky, manažeři, či manažerky, ale také učitelé a učitelky, vojáci i vojačky a vůbec všichni lidé vzpomněli na své babičky, které měly, ale i neměly svůj bicykl. A všichni tito lidičkové by po vzoru svých babiček nasedli na svá jízdní kola, někteří na koloběžky a další by třeba jen utíkali do svých kanceláří a úřadů. Procvičili by si tím svá těla, přišli by na skvělé myšlenky a po cestě by si mohli povídat s dalšími cyklisty, koloběžci, či běžci. Víte kolik přátelství by v rámci silničního provozu vzniklo?  A té legrace, co bychom dnes a denně zažívali.

Pořiďme si bicykl

Tím, že máme větší kontakt s přírodou a užíváme si pohybu, tak se vlastně vylaďujeme na zcela jiné chápání světa a potom již nemusíme hledat žádné terapeuty, lékaře, či léčitele, ale pomůžeme si sami. Pořiďme si bicykl a začněme jezdit. Následně pochopíme, v čem tkví změna našeho života a co je to vlastně za zázrak, který ostatně znaly již naše moudré babičky.

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *