O domově

Náš domov je tam, kde se cítíme šťastní, v bezpečí, radostní a kam patříme svojí mentalitou a zvyklostmi. Je to oáza klidu a cítíme se tam, jak sami chceme, bez vnějších zásahů. Když přijdeme domů a zavřeme za sebou dveře, cítíme zvláštní pocit. Tento pocit pramení právě z onoho místa, ke kterému jsme mnohdy připoutáni naším srdcem. Proto domov není ani tak o místu, jako o pocitu.

Útulnost našeho domova nedělá jen prostředí, ale i spolubydlící, žijící s námi. Náš domov je charakteristický tím, že se v něm nachází maminka. Jeden můj učitel mi řekl krásné moudro: „Dokud máš mámu, máš domov“. A něco na tom vskutku je. Vždyť maminka je většinou první člověk, který nám věnuje svůj čas a na kterého zaměřujeme svoji pozornost. Samozřejmě sem patří i tatínek spolu s prarodiči a sourozenci. Tyto osoby nám většinou charakterizují domov a zpravidla na ně vzpomínáme celý život. Následují další domovy spolu s partnery, dětmi, vnoučaty a opět záleží na nás, jak se tam budeme cítit.

Máminy buchty

V někom může evokovat vzpomínku na domov vůně upečených buchet, jaké pekla jeho maminka, či děti hrající si u splavu s lodičkami. Jistě se vám to již několikrát v životě stalo, že jste měli pocit návratu do svého dětství, kde bylo všechno tak pohádkové a čisté. Ano, i tímto způsobem si můžeme charakterizovat svůj domov.

A to je ta krásná země…

staří Čechové věděli, kde je jejich domov. Našli místo pod sluncem, zemi stvořenou pro své další žití. Jak se zpívá v naší státní hymně: „…a to je ta krásná země, země Česká, domov můj…“ Když si uvědomíme historii Českých zemí, pochopíme skutečný potenciál našeho domova. Uvědomíme si, co se muselo všechno přihodit, abychom se dostali až do dnešních dnů! Představíme si, kolik let a někdy i století poroby jsme si museli, jako národ, projít s výhledem k lepším zítřkům. Dojde nám, kolik našich spoluobčanů muselo mnohdy zaplatit i cenu nejvyšší, aby naše generace zde mohla v klidu a pohodě žít. Máme být vskutku na co pyšní. Náš domov je zde v České zemi a za mne osobně i na Slovensku, protože jsem Čechoslovák jak poleno.

Již zmíněná státní hymna není pouhou snůškou slov a melodie, ale jsou do ní vloženy informace sbírané stovky a možná tisíce let. Ano, a proto bychom měli mít k této písničce, které si mnohdy ani nevážíme, velkou úctu a respekt.

Hymna charakterizuje povahu národa

Zamyslíme-li se nad obsahem státní hymny, rychle pochopíme, že jde o více než o pár slov složených do zhudebněné básničky. Obracíme se v ní k svému domovu, který je pro nás něčím nadstandardním. Je pro nás oázou klidu, pokud si to sami dovolíme a může být pro náš národ i ochranou, jestliže si vetkneme do srdce jeho historický význam.

Když se podíváme  k svým sousedům, můžeme se přesvědčit, že žádný z okolních evropských národů neopěvuje svůj krásný domov právě tak, jako Češi, tedy snad kromě Rusů, kteří matičku Rus nazývají prostorem pro sny a život, či Bohem chráněnou rodnou zemí. I slovenská hymna spíš charakterizuje uvědomění sebe sama a hodnot národa, než vyzdvihnutí krás nádherné Slovenské republiky, jako domova Slováků.

Vyjedeme-li k našim blízkým i vzdálenějším sousedům na evropském kontinentu, uvidíme krásy a půvaby jejich zemí, ale poslechneme-li si hymny jednotlivých národů, dozvíme se, že Němci kladou důraz na právo, svědomí a jednotu, na rozdíl od Francouzů, kteří povolávají do zbraně a formují bataliony se záměrem napojit nečistou krví francouzská pole. Z nich si berou vzor Poláci, jež si po vzoru Bonaparta chtějí šavlí brát zpět co jim patří.

V Maďarsku se zase žehná Maďarovi a jeho šavli, stejně jako na Ukrajině se vyzývá k povstání v boj krvavý. Španělé ve své hymně pozvedají svoji nadřazenost a Italové burcují k boji. Rakušané chválí svoji domovinu, jako zem velkých dcer a synů. Angličané prosí Boha o ochranu své královny a rozprášení jejích nepřátel. Vydáme-li se za oceán, nezklame ani Amerika, která zřejmě motivovaná svými akčními filmy má ve své hymně rakety a výbuchy bomb.

Hymna energetická ochrana?

Važme si toho co máme, vždyť naše státní hymna je skutečným skvostem a navíc nás energeticky ochraňuje. Vycházíme-li z předpokladu, že myšlenky utvářejí naši realitu, můžeme být jedině vděčni svým moudrým předkům za to, že nelačnili po moci, boji a jiných atributech, které by pak vetknuli na celá staletí do státní hymny jako kletbu. Při poslechu české hymny se rozhlédněme okolo sebe a uvědomujme si, že naše země je na první pohled skutečný ráj na Zemi.

Milujme svoji zem, važme si jí a nečekejme, že ji budeme mít rádi s novou vládou, novými zákony, či jiným prezidentem. Milujme ji jako svůj domov, který je pouze náš a celý svět jej obdivuje. Projděte se někdy během dne po Karlově mostě, či po nádvoří Karlštejna. Uvidíte, kolik lidí k nám jezdí obdivovat krásy, které jednoduše doma nemají. Naopak my nemusíme jezdit hledat ven, protože všechno, co potřebujeme k životu máme přímo pod nosem. Pusťme do svých srdcí vlastenectví a nechme znovu vzplanout naši národní hrdost, naše vlast si to zaslouží. Tak na co ještě čekáme? Vždyť máme být právem nač hrdi!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *