Zvedněme konečně hlavu

Již Oscar věděl…

Jedno z mých oblíbených hesel napsal Oscar Wilde…
„Všichni jsme ve stoce, ale někteří z nás se dívají na hvězdy.“
Ještě jednou: „Všichni jsme ve stoce, ale někteří z nás se dívají na hvězdy.“
A do třetice: „Všichni jsme ve stoce, ale někteří z nás se dívají na hvězdy.“

Nemám dostatek síly zvednout hlavu?

Zaujalo mne jedno slovo z tohoto souvětí…“někteří“…proč jen „někteří“ se díváme na hvězdy? Je to strach zvednout hlavu z těch „sraček“, ve kterých šlapeme? Je to nedostatek důvěry sám v sebe, že nemám dostatek síly zvednout hlavu? Je to strach ze změn, že bych musel zvednout svůj zadek a něco ve svém životě udělat konečně jinak? Tak ještě jednou:
„Všichni jsme ve stoce, ale někteří z nás se dívají na hvězdy.“

Kdo riskuje, má za tři

Položme si otázku: Chceme žít s hlavou skloněnou k vlastním nohám a koukat do marastu, ve kterém šlapeme? A nebo chceme zvednout hlavu, roztáhnout křídla a letět jako orli do oblak? To přece závisí jen na nás. Na našem rozhodnutí. Všichni hledáme výmluvy, že něco nejde, že něco není pro nás dost jednoduché, že na to nemáme, že máme těžký život, že jsme měli těžké minulé životy. Hledáme neustálé výmluvy, hledáme neustálé okliky od přímé cesty k tomu, abychom naplnili smysl našeho života. Tím, že se budeme neustále bát a schovávat a krýt před změnami, tím radosti ve svém životě nemůžeme dosáhnout.

Přijímejme výzvy

Ale přijmeme-li vše tak, jak nám to Vesmír podává, přijmeme-li každou výzvu a zkusíme to, pak můžeme být vítězové. Někdo moudrý řekl: „Kdo neriskuje, nemůže prohrát“ A dodal: „Ale ani vyhrát“. Zariskujme si, zahrajme si někdy ve svém životě vabank, vždyť o nic nejde, zkusme to. A zjistíme, že život je pouze hra. A pokud si z toho uděláme zábavu, jsme šťastni.

Pusťme staré vzorce k vodě

Pusťme veškeré staré vzorce, stará dogmata, která nám byla vštěpována do hlavy našimi rodiči, učiteli, vzdělávacími institucemi, a řekněme si konečně, co chceme v životě my. Ne, co chce od nás někdo jiný. Ale co chceme my, protože pak můžeme skončit na hřbitově a když tam půjdeme, tak si řekneme, kéž bych v životě více riskoval, kéž bych tehdy dělal, co mám rád, proč jsem se neodvážil mít svůj vlastní názor, svůj vlastní cíl? Proč? A teď jdu do země…

Ale může to být i jinak

Nebo si můžeme říci, až tam jednou budeme, vyzkoušel jsem vše, a vyzkoušel jsem to tak nejlépe, jak jsem uměl. To znamená, že odcházím a jsem spokojen, protože jsem využil vše, co mi život nabízel. A kdyby to přišlo teď v tuto chvíli, položme si otázku, kdo z nás si může říci, můžu odejít, protože jsem využil všechno, žil jsem naplno, realizoval jsem si své představy, své cíle, své plány, žil jsem v radosti. Kdo to může říci? Před tím hluboce smekám. Zvedněme konečně hlavu z těch „sraček“ a pohleďme na hvězdy, jsou tak nádherné… a Vesmír je tak nekonečný…

Co chceme?

Máme nekonečnou řadu možností. Každou minutu máme nekonečnou řadu možných řešení. Ale my se většinou upneme na to, co nám vadí, co se nám nelíbí. Většinou se rozhodneme řešit věci, které nám nejsou příjemné. Co kdybychom z té nekonečné řady možností vybírali pro změnu jen to, co chceme, co nám dělá radost, to co je nám příjemné? Byla by to jen nepatrná změna. Zkusme to. Vždyť to záleží jen na nás. Každý máme svobodnou vůli, to je úžasná vlastnost, která nám byla dána oproti jiným obyvatelům této planety. Můžeme se rozhodnout každou vteřinu, Vesmír nám dává nekonečnou škálu možností, jak se rozhodnout, tak proč toho nevyužít?

Teď a tady!

Uvědomme si, že čas je pouze relativní, ale v našich životech zde na Zemi hraje obrovskou a důležitou roli. Využijme jej, každá vteřina, která teď proběhla, se již nevrátí. Ale tam kde jsme teď, můžeme učinit rozhodnutí, které může a jistě změní naši budoucnost. Proč řešíme věci, které nemůžeme nikdy ze své pozice vyřešit? Proč řešíme věci, které nám nepřísluší? Proč se nevěnujeme svým životům, své realitě? Protože je jednodušší hledět do zrcadla, než si uvědomit, co bych ve skutečnosti měl změnit sám. Když se nám něco nelíbí na společnosti, hážeme špínu na politiku, na systém, na prezidenta.

Rozbíjení zrcadel

Prozradím Vám však, jaký to má význam. Má to význam, jako kdyby se nám nelíbilo něco na nás samotných a rozbíjeli bychom všechna zrcadla, která by nám přišla pod ruku. Změnilo by to něco? A teď si uvědomme, že pokud změníme alespoň něco malého v našem myšlení, změní se naše fyzická realita. Změníme-li postoj, že budeme ode dneška věnovat svou pozornost pouze tomu, co chceme, pouze tomu co nás motivuje, co nám dělá radost, náš život se velmi rychle bude měnit. Má to však jeden jediný háček. Musíme si to dovolit. Pokud si to nedovolíme, tak jsme nezvedli naši hlavu k těm hvězdám. A pokud si to dovolíme, jsme na správné cestě.

Přijímejme výzvy

Přijímejme vše, co nám do života vstupuje jako výzvu, jako lano, které nám někdo hází, abychom zdolali tu nejstrmější skálu. Přijímejme všechny výzvy do našeho života a žijme s lehkostí, s ladností, s radostí, s láskou, pokorou a vděčností. A náš život bude procházka tím nejrůžovějším sadem, který jsme si kdy mohli představit. Zahoďme okovy, kterými jsou naše staré vzorce myšlení, staré vzorce chování a začněme dělat vše, co chceme, protože to je jediná cesta, jak být šťastní. A pokud budeme sťastní my, bude rázem šťastné naše okolí. A pokud naše okolí nebude chtít být šťastné, vytratí se a najde se jiné okolí, které chce být šťastné, které chce být inspirováno naším přístupem k samotnému životu.

Jedna radost denně

Žijme podle svých představ, cílů, svého srdce, dělejme si každý den radost. Za rok je to 365 radostí. Za chvíli si na to zvykneme a zjistíme, že jedna denně nestačí a budeme si dělat dvě či tři radosti denně a za chvíli se náš život stane jednou velkou radostí. A zjistíme, že už nikdy nebudeme chtít odvrátit náš zrak od hvězd.
Takže Vám přeji jen tu nejkrásnější a nejúžasnější cestu vašim životem a ať se Vám plní vše co chcete. Je to jen na Vás.

A co dodat?

„Všichni jsme ve stoce, ale někteří z nás se dívají na hvězdy“

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *