O svobodě

Na téma svoboda bylo již napsáno mnoho textu. Povšimněme si, jak o svobodě ve skutečnosti smýšlíme. Každý něco ve svém životě hledáme. Je jedno, jestli jsou to peníze, štěstí, radost nebo zdraví. Když se nad tím opravdu zamyslíme, tak je patrné, že každý hledáme svobodu, kterou instinktivně cítíme, jen nevíme kde. Obvykle ji hledáme všude a nedochází nám, že se nacházíme v místech, které bychom mohli nazvat „samá voda“.

Ve změně režimu ji nehledejme

Když se vrátíme do historie, tak v každém dosavadním režimu byla potlačována svoboda. Podíváme-li se do otrokářského řádu, do monarchie, do komunismu, či fašismu, ale i do domnělé demokracie, tak vždy nalezneme známky potlačování svobody. Ve všech režimech se musí dodržovat pravidla v zájmu vládnoucí skupiny a je zcela jedno, zda se jedná o krále, komunistickou stranu, vůdce či „demokratickou vládu“.
Pokud si myslíme, že demokracie znamená svobodu, tak se rozhlédněme okolo sebe v současném světě. Někdo může namítnout, že je dnes možno cestovat, že máme svobodu tisku, slova a shromažďování. To zcela jistě máme do té doby, než někdo napíše knihu, která odkryje karty konkrétním zkorumpovaným vládním představitelům. Potom bude kniha stažena z prodeje a její tvůrce možná zavřen, v tom lepším případě do blázince. To není sci-fi, to je realita. Nejde mi však v tomto textu o dokazování nedokonalosti demokracie, ale naopak poukázat, jak jednoduše lze svobodu získat a hlavně si ji udržet.

Proč hledáme vše ve složitostech?

Svoboda je základní princip Vesmíru a tudíž jde o velmi jednoduchou věc. Lidstvu byly od nepaměti systematicky podstrkávány „pravdy“, které měly za úkol jeho odklonění od skutečného smyslu a pravdy života. Cílem těchto informací  bylo ukázat svět ve složitostech, aby si každý jednotlivec přišel absolutně bezmocný. Aby se cítil bezbranný, pokud není podpořen církví, státem, králem nebo zkrátka tím, kdo jej právě potřebuje využít na své cestě k moci. Ale to je absolutní lež!
Když vám věda řekne, že pokud se říznete do prstu, tak potřebujete odbornou pomoc, neboť na zastavení krvácení potřebujete mít zdravotnické vzdělání, berete to většinou jako pravdu. Každý zdravotník ví, že k zastavení krvácení potřebuje obvaz, náplast, nějakou desinfekci a mnohé další pomůcky závislé na složitosti poranění. Zkuste se však zamyslet třeba nad tím, že stačí jediná myšlenka k zastavení krvácení, bez jakéhokoliv vzdělání a zdravotnických pomůcek nebo že lety vypěstovaná artróza v kolenou se dá poměrně jednoduše odstranit pomocí myšlenky a pokud zjistíme mentální příčinu, kterou odstraníme, můžeme se zbavit i rakoviny bez lékařské pomoci. Dovolíte-li si na veřejnosti říci tuto prastarou pravdu, budete zřejmě uvrženi do blázince, neboť tento systém již několik tisíciletí pracuje na našich mentálních programech, kdy „bernou mincí“ je věda a nějaká intuice, či síla myšlenky je schválně zesměšňována tak, aby byl jednotlivec závislý na momentálním systému.
Vždyť takto by si mohl člověk uvědomit, že pokud má jeho myšlenka léčivý účinek, může mít mnohem větší moc, než si myslíme. Navíc by mohlo vše být podstatně jednodušší, než nás učili. Jestliže si „obyčejný“ člověk uvědomí sílu své myšlenky, mohlo by se stát, že v jednoduchosti bude tomuto „umění“ vyučovat své bližní (viz. fenomén sté opice). A výsledek tohoto lavinovitého efektu by mohl být takový, že lidé přestanou věřit světu, kterému vládne komerce, zloba, závist a především touha po moci. To je síla, co?

Stádo ovcí ovládnete snáz, než jednu, která myslí

O svobodě se mnoho mluví, ale každý člověk si pojem svoboda představuje zcela jinak, dle svých představ. Ani má představa není výjimkou, možná s výhodou, že se mi ji daří realizovat v praxi. Můj názor je, že pokud se o něčem (v tomto případě o svobodě) moc mluví, tak právě to „něco“ většinou chybí. Pokud svobodu máme, cítíme ji srdcem a nepotřebujeme o ní hovořit, neboť je součástí našeho života. Ale pokud ji necítíme, alespoň o ni hodně mluvíme, režimy nevyjímaje. V minulosti bylo davu lidí namluveno tolik nesmyslů o svobodě, že se v tom dnes ani nemáme šanci vyznat. Ve jménu svobody se vedly války, ve jménu svobody se vraždilo a dokonce se ve jménu svobody popravovali panovnické rody, aby byly nahrazeny těmi „lepšími“ nebo dokonce zcela jinými „svobodnějšími“ režimy.
Zkrátka se opět davu lidí naprogramovala právě se hodící informace a ten ji zrealizoval v praxi. A protože dav je snadno manipulovatelný, nedalo to nikdy moc práce. Problém však nastane, když se od masy odloučí myslící jedinec. To pak může celou situaci změnit, neboť masa může být právě jím ovládnuta, což se v historii lidstva stalo nesčíslněkrát a každá vládnoucí skupina si dává pozor právě na tyto jedince, kteří se vyčleňují. Buď z nich udělají nástroj své moci, což též není v historii lidstva ojedinělé nebo je jednoduše odstraní.

Všechno souvisí s přijetím zodpovědnosti

Vždy když hovořím s klienty a řeknu jim, že by měli přijmout zodpovědnost za svůj život, aby se mohlo něco u nich změnit, mnohdy se potýkám s nepochopením, což je  důsledek zmíněného davového smýšlení. Každý systém, demokracii nevyjímaje, potřebuje ovládnout lidi tak, aby mu sloužili a stali se jakousi dojnou krávou pro panovníka, či zrovna vládnoucí skupinu lidí. Ale oč je lepší člověk ve vládě, než ten, který jej volil?
Ostatně se o „kvalitách“ volených zástupců můžeme dnes a denně dozvídat z médií. Každý člověk je unikátní bytost, to bychom si měli uvědomit. A tím, že si jsme vědomi své jedinečnosti, přebíráme zodpovědnost sami za sebe a odpojujeme se od energie vládnoucí skupiny, či panovníka, protože se nespoléháme na stát, krále, či jiný vnější faktor, ale pouze sami na sebe, vědomi si svých obrovských schopností, které tkví právě v jednoduchosti. To je přijetí vlastní zodpovědnosti!

Přijali jsme zodpovědnost, co dál?

Samozřejmě, že přijetím zodpovědnosti náš úžasný život teprve začíná. Když si uvědomíme naše nekonečné možnosti, tedy spíše absolutně nedozírné schopnosti naší mysli, pochopíme, že svobodu nemůžeme nalézt tam, kde ji obvykle hledáme již celá staletí a snad i tisíciletí. Svobodu nám nedá režim, ani žádná církev, ale opravdovou svobodu si můžeme dát pouze my sami. Na počátku je to těžké i pochopit, ale zkusme hned tento názor neodsoudit a dát si alespoň rok, abychom měli dost času najít důkazy, že to tak je nebo není. Neodsuzujme hned tento názor jen proto, že nás ve škole učili něco jiného, abychom se stali poslušnými příslušníky davu. Zamysleme se nad tím, kam až sahá naše mysl a co s ní můžeme všechno vytvořit. Pokusme se nalézt odpovědi na otázky, které nám ve škole nikdo nezodpověděl, protože to buď sám nevěděl nebo se odpovědi zrovna nehodily do „krámu“ systému provozujícímu to konkrétní školství.

O jaké otázky jde?

Zeptali jsme se někdy, proč nám nefunguje mozek na 100%? Nebo proč se musí lidem neustále vládnout? Proč lidé nemohou žít bez jakékoliv vládnoucí skupiny lidí, či vladaře? Určitě přijdete na mnoho dalších otázek, které si mnohdy ani nedovolíte před ostatními lidmi vyslovit, abyste nebyli „divní“. Pokud přijmeme zodpovědnost sami za sebe, pak nám bude jedno, jak na nás kouká dav a jak se na nás dívá vládnoucí skupina lidí. Pochopíme, že je pro nás důležitější zcela jiná věc, kterou si budeme chtít uchovat.

K čemu nám to všechno je?

Odpovíme-li si na výše uvedené otázky a samozřejmě mnohé další, pak zcela jistě dojdeme k zjištění, že člověku není třeba jakékoliv vlády a všechny vládnoucí skupiny zde byly a jsou pouze jako součást vývoje lidstva a člověka, jako živočišného druhu. Zjistíme, že lidé mají ve své vlastní podstatě zakódovanou informaci, která je jednoduchá a všeříkající. Vesmír nás totiž vybavil informací, která se nazývá svoboda. Ano, svoboda je součástí naší podstaty, a proto ji všichni vědomě, či podvědomě hledáme. Ale pokud ji v sobě probudí každý jednotlivec, dojde ke změně celého světového pořádku, což se v současnosti nemusí určitým jedincům zcela zamlouvat.

Jak toho docílit?

Jsem přesvědčen, že nový světový systém bude postaven právě na individuální svobodě jednotlivce. Tento terminus technicus pochází z mé hlavy a jsem si jistý, že právě individuální svoboda jednotlivce nás může naučit ctít zákony Vesmíru, které nám byly doslova zamlčeny a možná i určitým způsobem odňaty, abychom byly neustále závislí na něčem nebo někom z tohoto světa, což nemůže fungovat do nekonečna. Uvědomme si sílu, která dřímá uvnitř každého z nás! Pochopme, že pokud probudíme naši podstatu, můžeme tím okamžitě změnit svět.
Dovolme si začít experimentovat, více riskovat v našich životech. Nechtějme mít stále nějaké jistoty, ale pusťme se do hledání pravdy přes nejistoty. Naučme se pálit mosty, abychom měli tu opravdovou motivaci vítězit. Hledejme odpovědi na otázky, které se mnohdy bojíme vyslovit, protože bychom mohli být „divní“. Chtějme být „divní“ a inspirujme i ostatní, protože tak se spouští lavina individuální svobody, která může zaplavit celý svět velmi brzy.

Proč bych to měl dělat?

Možná by otázka měla znít jinak. Líbí se mi tento svět? Chci, aby v tomto světě vyrůstaly mé děti? Mohu být pyšný na to, co po sobě zanechávám dalším generacím? Pokud si odpovíme alespoň na jednu z těchto otázek záporně, dostali jsme odpověď na úvodní otázku „proč“. Jestliže ještě dnes pochopím a probudím v sobě individuální svobodu, stanu se chodící inspirací pro své okolí. Budu-li ode dneška dělat jen to, co mi dělá radost, co mne baví, začínám tak chápat individuální svobodu, která tím začne vyvěrat z mého nitra.
Mnoho z nás tento postoj nechápe, protože nás k němu nikdo nevedl a naopak si musíme být vědomi toho, že „život není žádné peříčko“, „nikdo nemá na růžích ustláno“, „pouze tvrdou a poctivou prací se dá uživit“ nebo „život se s nikým nemazlí“. Poznáváme to?  Kolikrát jsme slyšeli tyto již otřepané a hlavně lživé fráze. Tedy opravuji, že tyto fráze nejsou lživé, pokud je přijmeme za vlastní, protože přesně podle nich se poté odvíjí náš život.

Co to zkusit obráceně?

Například si zkusme připustit, že „život plyne s úžasnou lehkostí“, „každý může mít ustláno kde chce a já mám zrovna na růžích ustláno“, „i bez práce se lze poctivě a lépe uživit“ a třeba „život se s námi mazlí, pokud to tak chceme“. To je nezvyk, co? My jsme si dovolili něco, co bychom chtěli, ale celý svět to říká obráceně. Ano, osvobodili jsme se od zakořeněných přísloví a vytvořili si svá. I takto může začít naše svoboda. Nechtějme ji mít teď hned, protože pokud na ni nejsme připraveni, bude nám to trvat déle. Ale začneme-li měnit postupně naše dosavadní myšlení a návyky, budou se dít v našich životech doslova zázraky.

A jak je to tedy s tou svobodou?

Svobodu nosíme každý v sobě a pokud pochopíme základní principy Vesmíru, tak nám ji vlastně nikdo ani vzít nemůže. Mnoho jedinců se dnes zaobírá pomocí ostatním. Pořádají se různé rituály na pomoc Zemi, na pomoc lidem v Africe, na vyřešení „uprchlické krize“ nebo mnoho z nás chce pomáhat ostatním lidem individuálně. Jak můžeme být tak arogantní? Chceme neustále někomu pomáhat a sami nejsme schopni pochopit, co je to vlastně svoboda, což je základ všeho života. My zkrátka snadněji ukazujeme na problém, který vidíme okolo sebe, namísto toho, abychom se podívali do zrcadla.
Bible není má oblíbená četba a někdy ji nazývám manipulační kniha, ale občas se mi z ní hodí nějaké to motto, či přísloví. V tomto případě bych doporučil: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra,
ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Mt 7,3).

A takto bychom se měli chovat k sobě i ostatním

Pochopme, jak vlastně Universum funguje. Zbavme se strachů, závislostí, závisti, nenávisti, odsuzování, či domnívání a jiných mentálních destruktivních programů. Pokusme se náš život žít naplno v přítomnosti a nikoliv v minulosti, či budoucnosti. Užívejme si každou minutu našeho života a dělejme jen to, co chceme. Radujme se z toho, protože když děláme to co si sami zvolíme, tak nám to musí dělat zákonitě radost. Snažme se dělat radost i svému okolí. Chápejme, že i lidé, které neznáme jsou bytosti nám blízké a chovejme se podle toho k nim. Uvědomme si, co je pro nás příjemné, co v životě chceme a přesně to přejme ostatním lidem. Když budeme přát ostatním jen to, co je i nám příjemné, budeme rozdávat pouze radost.
Začněme se zajímat o druhé lidi, ptejme se na jejich příběh, třeba nás může ledacos naučit. Dávejme svým blízkým, ale i cizím lidem dary od srdce a budeme mít ještě větší radost ze svého života. Važme si každý sám sebe, protože jedině tak si můžeme vážit svého okolí. Dovolme si každý den pochválit sami sebe, udělat sami sobě radost a zpříjemnit si svůj život. Řekněme si jednou pro vždy, že minulost již neexistuje a budoucnost ještě neexistuje. Žijme přítomností a v přítomnosti přinášejme radost sami sobě a tím i svému okolí, protože to je jediná cesta ke svobodě. Přestaňme konečně věřit nesmyslům, že musíme neustále s někým soupeřit, někoho předčit nebo mít neustále něco lepšího. Věnujme každý den někomu pouhý úsměv od srdce a možná právě tím jej budeme inspirovat na jeho cestě. Snažme se pochopit své ego, které je nezbytnost v našem vývoji a které nám může hodně pomoci.

Co si dovolíme, to máme

Pokud si dovolíme svobodu, máme ji a jestliže chceme být oběťmi svých životů, jsme jimi. Vše je jen na našem vlastním rozhodnutí. Někdy to vypadá dost složitě, ale v úvodu tohoto příspěvku jsme si již řekli, jak to s tou složitostí vlastně je. Můžeme si dovolit co chceme a v tom je opravdová individuální svoboda. Každý máme právo volby a svobodné vůle, což je úžasné. Proč jej ve svých životech moc nevyužíváme? Mnoho z nás se honosí sečtělostí, vzdělaností, či různými unikátními schopnostmi. Dokud si však tyto vlastnosti nedovolíme užívat v praxi, jsou nám celkem k ničemu.
Vždy mne doprovázela myšlenka, že náš národ má obrovský mozkový potenciál. Ten názor mne neopustil, protože věřím v člověka a obzvláště v toho, který vzešel z našeho národa. Češi a Slováci dokázali na své pouti opravdu velké věci. Nebudu zde jmenovat co všechno, neboť od toho jsou encyklopedie a jiná literatura, ale chci zde apelovat na každého jednotlivce, který si přečte můj příspěvek, aby se snažil pochopit sám sebe a nechtěl měnit své okolí, ale aby jej inspiroval svým příběhem, svým přístupem k životu, či svým srdcem. Pouze tak se může vyvíjet myšlenka individuální svobody jednotlivce, kdy již nebude třeba vlád a jiných mocenských institucí a kdy bude každý člověk svobodný sám ve svém srdci, což je základním principem celého Vesmíru.

.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *