Jdi za štěstím

Každý člověk se snaží někam posunout. Jednomu to jde lehce, druhému pomalu a další jen lamentuje a žadoní, ale má pocit, že se mu nic nedaří. Proč se všichni někam snažíme dostat? Chybí nám snad něco v životě? Proč se nespokojíme s tím, co máme?
Mnoho podobných otázek si kladu poměrně často, protože v rámci mých konzultací procházíme s klienty tato témata. Člověk se ve svém vývoji naučil dosahovat cílů. Jakmile něčeho dosáhne, tak zjistí, že už to pro něj není zajímavé, vytýčí si další metu a pokračuje v nesmyslnném krysím závodu. A opět mu něco uvnitř říká: „Jdi za štěstím.“

Srovnávání, spěch, ani byznys nepomůže

Když se nám něco podaří, tak jsme brzy nespokojení a žádáme od života stále víc. Chceme nalézt to své štěstí, ale ve skutečnosti nevíme jak vypadá, kde jej hledat a co to ve skutečnosti je. Myslíme si, že nás uspokojí hmotné věci, a proto vyvíjíme obrovskou energii, abychom si plnili své sny. Máme tendenci srovnávat se s jiným jedinci a domníváme se, že dosáhneme-li toho, co oni, budeme šťastní. Budujeme různé byznysy a mnohdy se neštítíme vydělávat na věcech, které jdou absolutně proti naší přirozenosti. Například jakákoliv živočišná výroba je absolutně proti našemu původnímu nastavení. My, ve slepé honbě za naším štěstím si to však neuvědomujeme. Dopouštíme se tak doslova genocidy na živočišných druzích a jsme spokojeni, když si můžeme za utržené prostředky nakoupit vytoužené věci, lidi nebo dokonce moc. Navíc neustále někam spěcháme, jako bychom se báli, že u naší rakve bude stát dlouhá fronta. Nebojme se, tam je opravdu místo jen pro nás.

Proč nám uniká štěstí?

Krásné na celém tomto koloběhu je, že ani byznys, ani drahá auta, dovolené, či luxusní vily nám očekávané štěstí nepřinesou. Mnohdy pozoruji lidi, kteří zasvětili celý svůj život byznysu v domnění, že budou šťastní, jak se na sklonku svého života trápí a začínají chápet, že všechno funguje zcela jinak. Oni dosáhli hmotného blahobytu, ale vytoužený pocit štěstí jim uniká. Proč?
Hledal jsem odpověď na tuto otázku a přišla mi poměrně nedávno a rychle. My se upínáme okolní svět, který nám pouze nastavuje zrcadlo našeho myšlení. Ano, čtete dobře. Všechno, čemu věnujeme své myšlenky se nám v určité době zhmotňuje, ale pocit našeho štěstí nám nikdy nemůže přijít z vnějšího světa. Je to jako bychom chtěli být šťastni z něčeho, co vidíme v zrcadle.

Zastavme se, pohoda, klídek…

Štěstí okusíme v momentě, kdy se opravdu zastavíme a dostaneme do rovnováhy naši mysl a srdce. Chcete-li rozum a duši. Pokud se nám toto podaří, tak pochopíme, že již nepotřebujeme s nikým závodit, čehokoliv dosahovat a zkrátka se zahlcovat věcmi, které v konečném důsledku ani nepotřebujeme. Jakmile začneme vnímat své nitro v souladu s rozumem, tak dojde k jakémusi vyklidnění naší bytosti a věci, které budeme chtít si dokážeme vlastní myslí přitáhnout podstatně rychleji, než si v tuto chvíli dovedeme představit, snad jen s tím rozdílem, že už nám na nich nebude tolik záležet.
Najděme v sobě chuť po poznání svého nitra a vydejme se za štěstím. Hledejme krásy své úžasné duše a objevujme své nekonečné možnosti a schopnosti. To je jediný způsob, který nás přivede za tím naším skutečným štěstím.
V hluboké úctě Jiří Lexa
Michalovce 30.3.2018
.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *